S Ghibli jsem si splnil klukovský sen – řídil jsem výjimečné sportovní auto, které i skvěle reprezentovalo na společenských akcích.
S Ghibli jsem si splnil klukovský sen – řídil jsem výjimečné sportovní auto, které i skvěle reprezentovalo na společenských akcích.
Pět dveří, velikost Fabie, turbodiesel a automat… zní to dost obyčejně, co? Jenže je to Mini! Má vůbec tento symbol zábavy za volantem a rozjařeného životního stylu právo uvažovat tak usedle? Jsou značky, které si mohou dovolit experimentovat jak se jim zlíbí a zákazníci jim budou zobat z ruky. Mini je přesně ten případ a několik tisícovek kilometrů za jeho volantem mne přesvědčilo, že peníze v tomto případě neplatíte jenom za image, ale i za kvalitní jízdní zážitek.
Pět dveří je sice praktických, ale takové Mini vypadá jako jezevčík.
Hlavně díky robustnímu podvozku máte pocit, že řídíte tak o dvě třídy větší auto.
Výše zmíněné kvality podvozku perfektně zužitkujete na německé dálnici – s ostatními se dá letět v levé špůře klidně kolem 200 km/h a silný dvoulitrový motor – mimochodem, mezi malými auty, a nejen tam, je tato objemová kategorie dnes už bohužel raritní – má pořád dost síly. Dobře sladěná je s ním i šestistupňová automatická převodovka, která v plném tempu řadí rychle. Naopak ve městě občas škubla, ale jen sporadicky. S jízdou je spojena i možnost volby jízdních režimů (Eco, Normal, Sport), přičemž zejména ve sportovním režimu auto citelně pookřeje. Jak je asi patrné, spotřeba nebude u verze SD tím hlavním kritériem – ostatně, opravdu to není kdovíjaký spořínek, ale auto s průměrnou spotřebou. nejméně jsem jezdil kolem 5,5 l/100 km, rychlé dálniční přesuny znamenaly spotřebu kolem 7,3 l/100 km a dlouhodobější celkový průměr při běžném užívání auta ve městě i mimo něj byl lehce pod 6,5 l/100 km.
Druhý pár dveří bez debat zlepšuje praktičnost v tom smyslu, že zadní pasažéři nejsou odkázáni na to, že je ti vpředu pustí ven či dovnitř. Pětidveřové Mini tedy teď vyhoví i v disciplínách rozvozu dětí do škol a po kroužcích. Zadní dveře jsou sice poměrně malé a vstupní otvor také není nic moc, místo vzadu, kde je sedačka trochu utopena je však docela slušné stejně, jako dost důležité místo na nárty. Nakonec jsme v autě zvládli cestu cca 300 km i ve čtyřech dospělých, aniž by někdo remcal. Aby se dozadu rozumě vešli pasažéři, kufr je poměrně mělký a už středně velké krabice v něm neodvezete. Co do objemu ho můžete zvětšit praktickým dvojitým dnem, popř. lze sklopit dělená sedadla.
Zatímco úplně základní pětidveřová verze One se cenově překrývá s dobře vybavenou Fabií, vrcholnější provedení s příplatkovými prvky už pro změnu cenově rejdí ve vodách pětidveřového BMW řady 1 se stejným motorem v silnějším provedení (+20 koní). A protože Mini musí být sexy, neubráníte se celé řadě příplatků – počítejte s tím už v momentě, kdy vás tohle auto chytlo za srdce… aby vás pak následně u srdce zbytečně nepíchalo.
Svádíš vnitřní boj: Chceš mít silně imageové a prémiové auto, ale zase potřebuješ zachovat alespoň špetku praktičnosti. O tom, že si koupíš Mini jsi víceméně přesvědčen, jeden z mála kompromisů, který si ochoten udělat je právě akceptování pětidveřové karoserie. Pravděpodobně máš děti, které budeš ty nebo manželka víceméně každodenně vozit. Proč preferuješ silný diesel asi víš nejlíp sám – i když Mini není klasickým autem na dlouhé cesty, víš, že s ním můžeš v pohodě vyrazit napříč Evropou.
To, že Mini není z laciného kraje samozřejmě víš, takže nepředpokládám, že by tě pohled do ceníku nějak zásadně šokoval. Vzhledem k tomu, že většina českých majitelů kupuje Mini téměř v plné palbě, asi budeš jedním z nich. Základní pětidveřové provedení stojí 439 400 Kč, testované auto Mini Cooper SD přišlo bez příplatků na 695 500 Kč…a pak to začalo naskakovat, aby auto vypadalo k světu. Výsledkem jsou příplatky za více než 351 000 Kč a výsledná cena 1 047 124 Kč.
To, jak Mini vypadá, co z něj vyzařuje a co napovídá o svém majiteli je u tohoto auta dost silný prodejní argument. Je však příjemné vědět, že si za nemalé peníze kupujete také velmi dobrou kvalitu, kterou oceníte při každodenním používání – Mini má skvělý podvozek, který umí být i komfortní, příjemné řízení, velmi silný motor, který sice není kdovíjak úsporný, ale jede jako z praku. Argumentem pro může být i servisní paket na 5 let/60 000 km v základní ceně. A v pětidveřové verzi je samozřejmě Mini praktičtější, než v třídveřové. To je ale překvapení!
Vítr z plachet ti samozřejmě může vzít pohled do ceníku. Základní ceny nejsou zase tak drastické, ale příplatky, jimiž si budeš chtít své Mini na 100% vymazlit a dovybavit, ty už průvan v peněžence dokážou udělat solidní. Jinak moc objektivních argumentů proti nemám – praktičnost je sice vyšší, ale stejně podprůměrná, ergonomie je u některých prvků zvláštní, ale zvykneš si. V tomto případě nemá smysl ti Mini moc rozmlouvat a pomlouvat. Pokud ho chceš, tak si ho kup…
Mini je svébytné a není to klasický představitel segmentu malých aut. Každý, kdo chápe jeho koncepci a určení, ho nemůže kritizovat za logické důsledky jeho individuality. Ano, i v pětidveřové verzi je z hlediska praktičnosti silně podprůměrné, ano, je uvnitř stísněné, některé ovládací prvky jsou podivně rozmístěné, je drahé…jenže nejsou to právě všechno důvody, proč ho skoro každý chce? Z Mini se stalo komfortní auto vhodné i na rychlé dlouhé jízdy, přičemž stále platí, že po uchopení jeho volantu se trochu usmějete, a pak stačí, aby na vás hned na první křižovatce mávnul kolega z jiného Mini a je vymalováno. Mini je auto, které kupujete emocemi, takže tady jsou mé rady a postřehy dost zbytečné. Co na tom, že já bych si koupil třídveřovou verzi s benzinovým motorem. Důležité je vědět, že za ty prachy nekupujete žádný střep, ale solidní techniku. Toť vše.
donald
Zrovna nedávno jsem mini cooper v této motorizaci viděl na https://www.truck1-cz.com/ Bohužel jsem však dlouho otálel a za tak pěknou cenu byl za chvíli tento krásný vůz prodaný…