Po medvědích stopách

Hyundai Santa Fe sice z hlediska prodejů v ČR stojí nejen ve stínu svého menšího sourozence SUV Tucson, ale zároveň ho válcuje i Škoda Kodiaq, které bylo v roce 2016 registrováno třikrát víc než Santa Féček, a to se vlastně ještě ani oficiálně neprodávala. Jedna věc jsou čísla a přirozená dominance Škodovky na našem trhu, druhou věcí je však auto jako takové, a to nelze posuzovat podle čárek ve statistikách, ale podle chování na silnici.

Úterý – Líbí

Jak Tucson tak Santa Fe se mi vzhledově líbí, a to je v době, kdy design hraje při nákupu auta poměrně velkou roli, z mého pohledu velká přidaná hodnota. Schválně vynechávám prodlouženou verzi Grand Santa Fe, která už na mě působí neharmonicky a neproporčně. Takže vnější design u tohohle auta chválím, uvnitř už tak unešený nejsem, sedím v autě bezmála za 950 000 Kč, ale nějaký kdovíjaký pocit luxusu to ve mně nevzbuzuje. Nic ale nevrže, materiály jsou normálně akceptovatelné a je patrná i snaha o zajímavou architekturu palubní desky. Je fakt, že člověk nesmí mít v této třídě přehnaná očekávání – jsme sice na vrcholu kompaktních SUV, ale stále mezi masovou produkcí. Prémiové auto těchto rozměrů by stálo o hezkých pár set tisíc víc.

Středa – Jen dva motory na výběr

Specifikaci testovaného auta jsem si schválně vybral tak, aby byla co možná nejblíže mým představám o ideálním Santa Féčku. Popravdě, moc na výběr toho Hyundai hlavně z hlediska motorů nenabízí. Můžete si vybrat buď benzinový čtyřválec 2,4 litru (188 koní), který si však do tohoto auta objedná jen málokdo, protože je nabízen pouze v kombinaci se základní výbavou Confidence a jen s manuálním řazením. Na druhou stranu je zase o 100 000 Kč levnější než turbodiesel 2,2 litru s výkonem 200 koní, který jsem si v prostřední výbavě Style zvolil já, a to s pohonem 4×4 a manuálním řazením. Výchozí cena této specifikace je 899 990 Kč. Cenově se pohybujeme v revíru Kodiaqu, jakkoliv přímé srovnání moc možné není, protože např. mladoboleslavské SUV nenabízí pro nejsilnější turbodiesel (190 k) manuální řazení.

Čtvrtek – Jedeme

První dva dny jsem ujel jen pár kilometrů hlavně po městě, ale ve čtvrtek už jezdím více. Motor má sílu, jak by také ne, když  má na dnešní čtyřválcové poměry velmi slušný objem a točivý moment 440 Nm. Rovněž jeho kultivovanost a hlučnost jsou na dobré úrovni, při jízdě neruší a šestistupňová manuální převodovka je k němu dobře odstupňovaná. U pohonného ústrojí nemám u tohoto typu auta nic zásadního ke kritice, také pohon všech kol funguje bez problémů.

Pátek – Komfort a prostor

Z hlediska užitných vlastností mě Hyundai Santa Fe nezklamal. I přesto, že jsem testoval sedmimístnou verzi (pro mě a většinu lidí asi zbytečnou), kufr naprosto vyhovoval potřebám. Když už jsme u sedadel ve třetí řadě – přístup k nim není zrovna snadný a je to prolejzačka spíše pro děti než dospělé. Opěradla sedadel ve druhé řadě nemají polohovou paměť, takže se musí pokaždé znovu nastavit… zkrátka Santa Fe by mi vyhovovalo lépe pětimístné. Dobrou vychytávkou je možnost uložení roletky zavazadlového prostoru pod podlahu kufru – detail, který potěší. Stejně tak je na výši i cestovní komfort, auto má měkčí nastavení odpružení a k solidnímu tlumení nerovností přispěly i pneumatiky s vyšším profilovým číslem, což byl další důkaz toho, že velká kola jsou sice hezká, ale s menšími obutými do normálních pneumatik se příjemněji jezdí.

Sobota – Kulhající infotainment

Byť jsou pro Hyundai Santa Fe od jeho faceliftu k dispozici nové technologie, úplně nejmodernější mi nepřipadá, a to hlavně proto, že pokulhává v oblasti konektivity a infotainmentu. Tohle je oblast, na které bude muset Hyundai poměrně rychle zapracovat, jakkoliv samozřejmě můžete namítnout, že infotainment auto nedělá. Určitě se ale u nového auta raději koukáte na velký displej než na malý, tím spíše, že auto stojí skoro milion. Vyhřívaný volant (mimochodem najít jeho vypínač nelogicky schovaný na sloupku řízení nebylo jen tak), ventilovaná sedadla, adaptivní tempomat, hlídání mrtvého úhlu či kamery s 360° pohledem nejsou samozřejmě špatné věci, ale už je má kde kdo a k ohromení nestačí. To si právě spíše každý hned všimne displeje s úhlopříčkou 5 palců (pro výbavu Executive je k dispozici 8 palcová verze) se starší grafikou a ve své podstatě podle dnešních měřítek jen naprosto základní funkcionalitou typu MP3, USB a Bluetooth.

Neděle – Spotřeba

Už mám najeto dost, abych měl relevantní představu o spotřebě. Městské pojížďky mi odčerpaly z nádrže o objemu 64 litrů zhruba 11 l každých 100 km – není to zrovna málo, ale u SUV to v městském režimu není nic zase tak výjimečného. Na běžné okresce jsem se při plynulé jízdě dostal výrazně níže. S trochou snahy se dá jezdit i k 7 l/100 km, častěji jsem se však pohyboval kolem 8 l/100 km. Dálnice pak znamená spotřebu 8,5 – 9 l/100 km. Že bych Hyundai Santa Fe 2.2 CRDi označil za úsporný automobil, to se říct nedá. Velký motor zkrátka znamená i poměrně velký rozptyl ve spotřebě v závislosti na jízdním stylu, profilu trati a zatížení. Mimochodem, na kouli utáhne Santa Fe přívěs s hmotností až 2500 kg.

Pondělí – Ztracená stopa

Jako auto je Santa Fe dobrým služebníkem, ale už je u něj patrné, že původem pochází z roku 2012, byť v roce 2016 prodělalo nejen kosmetický facelift. Dnešní nová auta jsou přeci jen trochu jinde, Kodiaq nevyjímaje. Souboj o přízeň řidičů se čím dál častěji přestane odehrávat v rovině jízdních vlastností nebo v tom, jaký je v sedmimístné verzi přístup je dozadu. Mnohem pravděpodobněji se přesuneme na pole informačních technologií a infotainmentu, a to jsou oblasti, kde je aktuálně Škoda Kodiaq tak daleko před Santa Fe, že korejské SUV ztrácí stopu…

Je Hyundai Santa Fe 2.2 CRDi 4×4 auto pro tebe?