Gentleman i rebel

Jedinečná aura Jamese Bonda

Vozy Aston Martin kolem sebe vyzařují specifickou auru, ke které kromě objektivně atraktivního designu největší měrou přispělo již 60leté spojení s agentem Jejího Veličenstva Jamesem Bondem. Byla by škoda, kdyby zájemci o tento segment vysoce výkonných sportovně-elegantních aut produkci Aston Martinu nevyzkoušeli. Má totiž v principu všechno, co se sluší a patří, a minimálně v případě testovaného modelu DB12 jde se svou vybroušenou technikou s kůží na trh i za konkurenceschopnou cenu. Když k tomu připočteme onu britskou jedinečnost, gentlemanský projev a v neposlední řadě i důležitý fakt, že tohle auto lze bez větších kompromisů používat i na denní ježdění, protože z vás nevytřese duši, tak jde i pro zhýčkanou klientelu skutečně o zajímavou alternativu. Model DB12 také není kdovíjak záludný na ovládání a asi největší problém pro normálního řidiče či řidičku bude omezenější výhled a jeho méně přehledné vnější rozměry včetně širokých podběhů zadních kol.

Už ne 12 válců, ale „jen“ 8

Aston Martin DB12 má pod kapotou umístěný osmiválcový motor 4,0 litru s dvojitým přeplňováním, který na zadní kola rozměru 315/30 R21 přenáší nejen výkon 680 koní, ale i točivý moment 800 Nm. Oproti předchozímu dvanáctiválci se jedná o relativně kompaktní agregát umístěný za přední nápravou, což pomáhá optimálnímu rozložení hmotnosti. Z nuly na 100 km/h tak toto GTčko vystřelí za 3,6 sekundy a maximálku má stanovenou na velmi pěkných 325 km/h. Absenci pohonu všech kol sice může někdo považovat za nevýhodu, já musím konstatovat, že jsem byl mile překvapen trakčními schopnostmi auta, a to i na podzimních „oslizlých“ silnicích. Netvrdím, že není nutné být obezřetný, ale DB12 určitě nepatří k těm vozům, kterým by záludně a nečekaně ustřeloval zadek. Kromě toho lze trakci nastavovat v osmi úrovních dle nálady i schopností řidiče.

Slastná symfonie v 7000 ot./min

Stejně tak proměnlivý je i charakter motoru, kterému je jedno, zdali s ním decentně korzujete po městském bulváru, nebo mu naopak dáváte brutálně za uši a vytáčíte ho až k 7000 ot./min. Skutečná síla osmiválce vynikne v režimu Sport+ ideálně poté, co si tlačítkem na středové konzoli zvolíte manuální mód řazení. Ten po dosažení maximálních otáček ani sám neřadí na vyšší stupeň, vše má v rukou řidič, což je skvělé. Na osmistupňový automat ZF je jinak samozřejmě spoleh, při klidné „gétéčkové“ jízdě řadí plynule, když dáváte autu do těla, je rychlý a účinný. Výkonné pohonné jednotce dokonale sekunduje precizně odladěný podvozek s adaptivními tlumiči a elektronicky řízeným samosvorným diferenciálem. I vzhledem k tomu, že testovaný vůz měl ryze sportovní skořepinové sedačky, má řidič v každé situaci opravdu kompletní informace o dění pod koly. Je ale fakt, že zrovna tuto výbavu bych doporučil zvážit, protože tyto sportovní sedačky logicky neumožňují moc možností nastavení a byť nejsou vyloženě nepohodlné, na delší jízdu napříč Evropou moc vhodné nebudou. Na druhou stranu i díky nim auto s naprostou přirozeností poslouchá pokyny z volantu a netrvá moc dlouho, aby se člověk a stroj staly jedním organizmem, což je skutečně opojné a návykové.

Piha na kráse

Vlastně jediná věc, která není u tohoto auta dotažena do konce, je infotainment – má jednak strašně malé písmo, které pomalu nejde přečíst ani u stojícího auta, natož při jízdě, a kromě toho se mi během dne i párkrát zasekl. Jasně, že je displej to poslední, co mě u tohoto vozu zajímalo, ale náročný zákazník tohoto segmentu očekává u auta s cenou (mimochodem konkurenceschopnou) od šesti milionů korun dokonalost.

Je asi zbytečné se rozepisovat o tom, jak DB12 dále akceleruje i ve vysokých rychlostech, při kterých jsou řidičova záda skrznaskrz propocená, a to i z vědomí, že jeho papíry by se mohly obratem dostat na pár měsíců do čistírny. Aston Martin DB12 je zkrátka gentleman i rebel. Pokud má řidič stejný charakter, budou si rozumět.