Zajistit proti otevření všechny skříňky a zatáhnout schůdky se musí stát vaším rituálem.
Zajistit proti otevření všechny skříňky a zatáhnout schůdky se musí stát vaším rituálem.
BMW 218d Gran Tourer je prvním mnichovským MPV, které má sedm míst a ještě k tomu přední pohon. Je živoucím důkazem, že proklamacím automobilek se nedá věřit – jak MPV tak přední pohon totiž značka ještě před pár lety vehementně odmítala: „tohle nikdy dělat nebudeme“. A teď v tom sedím a zmíněná prohlášení šéfů mi rezonují v hlavě. Ale čert to vem – nejsou jediní, kdo nemluví tak úplně celou pravdu, a tak jsem spíše zvědavý, jak budu během týdne hledal odpovědi na otázku, co tím chtěl básník vlastně říci?
Ano, možná zasívám v případě BMW 218d Gran Tourer zbytečné semínko pochybností hned na začátku, ale mohu vás ujistit, že stejně jako u jiných aut, budu i v tomto případě produkt hodnotit objektivně a ne jen z pohledu zarputilého fanouška BMW, který tohle auto prostě za své nikdy nepřijme a proto je pro něj celé špatné a ani kolo by si o něj neopřel…teda vlastně fanoušek BMW asi na kole vůbec nejezdí, ale to je jedno.
Nevěřte automobilce, když říká, že něco nebude NIKDY vyrábět. Pravděpodobně už má stejně projekt na stole.
Jenže, na druhou stranu – pro svoje fanoušky tohle auto BMW opravdu nenavrhlo. Ti mají možnost listovat v katalogu na úplně jiných místech. U BMW 218d Gran Tourer se pohybujeme v ryze pragmatické rovině vycházející ze zcela správné úvahy, že zdaleka ne každý, kdo chce mít BMW v garáži, je zároveň oddaným „kotelníkem“ ve fanouškovském kotli na tribuně. To, že pro něco nejsem klient přeci neznamená, že jsou všichni takoví. A první kilometry za volantem mi ukazují, že to samozřejmě žádná tragédie nebude. Maximum možného, na co jsme u BMW zvyklí, se konstruktéři snažili zachovat.
Víceméně celý den jezdím. Ve městě i kolem něj. A autu přivykám poměrně rychle. Kdyby všechny rodinné MPV jezdily takhle, tak by na světě bylo přeci jen o něco líp. Možná je BMW 218d Gran Tourer v rámci modelové nabídky mnichovské značky outsider, ale v přímém srovnání v daném segmentu obstojí téměř na výbornou. Vypadá k světu (jasně, mám na autě hodně příplatků, hezká kola a pěknou barvu…), interiér je také pěkně střižený, kvalitní materiály, pěkný design, zpracování i funkčnost a ovládání. K tomu pak příplatkový emkový volant, který je radost držet, a jeden by měl pocit, že může hned vyrazit na závodní trať. A ve své podstatě proč ne, pokud by se zrovna konal závod empévéček, mohlo by tohle BMW myslet určitě na bednu. Auto ochotně poslouchá na pokyny volantu, podvozek je tvrdší, takže komfort v Praze není kdovíjaký, ale zase je bavorák o to jistější v zatáčkách a fakt se u něj může mluvit o agilitě.
Z hlediska praktičnosti tenhle bavorák také nezklame. Zadní sedadla jsou dělená 1/3 : 2/3 a ještě je možné je podélně posouvat, což je samozřejmě potřeba pro přístup k zadním dvěma sedadlům, jež lze velmi jednoduše vyklopit z podlahy. Na nich samozřejmě moc prostoru nečekejte, ale to platí pro všechna sedmimístná auta a v této třídě dvojnásob. Dvě sedadla v poslední řadě jsou spíše jen pro strýčka Příhodu. Kufr je ale jinak dostatečně velký, má objem 645 litrů a právě díky posunu či sklápění sedadel nabízí BMW 218d Gran Tourer solidní variabilitu. U auta s délkou lehce přes 4,5 metru je i vnitřní prostornost dostatečná a děti, kteří budou z 90 % tvořit osazenstvo zadních lavic, si nemají na co stěžovat. To naopak řidič a spolujezdec si mohou postěžovat na úzká opěradla předních sedadel s výrazným sportovním profilováním. Sedadla jako taková vypadají na pohled super, ale když vás tlačí do zad, je vám to trochu jedno. Tenhle příplatek zvažte.
Dvoulitrový turbodiesel pod kapotou má výkon 150 koní a spojen byl s osmistupňovým automatem, dokonce s možností řazení pádly pod volantem. Žádný dravec to samozřejmě ze své podstaty není, ale k pohonu rodinného auta se mi jeví jako vhodný. V případě potřeby umí uspokojivě zatáhnout, jeho dynamika není špatná. Nižší by naopak mohla být spotřeba, já jsem během týdne jezdil od 8 do 10 l/100 km a popravdě jsem čekal alespoň o litr nižší hodnoty. Čtyřválec je dobře odhlučněný, do interiéru nepronikají ani rušivé vibrace.
V segmentu MPV může Gran Tourer pomýšlet na nejvyšší příčky. Maximum možných genů značky mu zůstalo zachováno.
Možná nemá správnou poháněnou nápravu, možná má až moc sedadel a ze své podstaty je v principu usedlejším autem pro ženy, ale v dnešní době to, zejména mezi vozy MPV, nemusí být až tak na překážku. Kdo hledá vymazlené sedmimístné MPV (a chápu, že takových lidí na českém trhu nebude moc, protože si raději koupí SUV), je u BMW 218d Gran Tourer na správné adrese. I u tohoto auta se dočkáte prémiovosti, s kterou se plnohodnotně začleňuje mezi ostatní modely značky – má moderní techniku vč. automatické převodovky, můžete mít špičkový infotainment, spolehnout se můžete na rychle fungující klimatizaci, topení a vyhřívání sedaček, když chcete, lze si objednat i pohon všech kol xDrive, z hlediska designu určitě nezapadnete – hezká kola, barvy, pakety vše je u BMW jen otázka vkusu a samozřejmě i peněz. V některých ohledech to jsou detaily, ale tvoří celek v podobě fungujícího auta. Ne u všech masových MPV bych tohle mohl tvrdit…
Hledáš rodinné auto, ale s vysokou pravděpodobností bude druhé do rodiny a užívat ho bude převážně manželka k rozvozu dětí a přískokům kolem města. Máš dost peněz na to, abys zůstal u BMW, které možná už doma máš, ale že bys byl kdovíjak skalním příznivcem, to zase ne. Prostě ti je tahle značka sympatická, líbí se ti vzhled, možnosti výbavy a víc to neřešíš… Vlastně je to racionální nákup a hlavní emoce je ta, že tvoje žena si zaslouží jezdit v něčem solidním.
Cenovky tě u tohohle auta nepřekvapí, jsi zvyklý na ledacos. Nejlevnější BMW řad 2 Gran Tourer přijde na 685 100 Kč v tříválcovém provedení 218i. Nejlevnější verze s testovaným motorem 218d přijde na 796 900 Kč a testované auto, s nímž jsem týden jezdil stálo 1 125 812 Kč.
Protože by tohle rodinné MPV mohlo pěkně doplnit druhého bavoráka v garáži a ženě se prostě líbí. K výhodám patří opravdu široké možnosti individualizace, výbav, motorů a také případný pohon všech kol. Bavorák také v rámci třídy pěkně jezdí a nepokulhává ani v praktičnosti.
Hlavním konkurentem pro Gran Tourer budou pravděpodobně SUV z vlastní stáje. Pokud manželka nepotřebuje sedm sedadel, možná se jí bude víc líbit X1, byť za dané peníze třeba i lehce ojetá. Při ryze racionálním pohledu tě možná jinam nasměruje i cenovka.
BMW 218d Gran Tourer sice není autem podle mého gusta, nekoupil bych si ho a není to bavorák, který by mě bavil, ale nebudu z něj kvůli tomu jen z principu dělat nesmyslné auto, kterým BMW zradilo svůj rodokmen. To je dneska drtivé většině lidí naprosto ukradené. Naopak tohle MPV vnímám jako povedené auto, které v rámci třídy nabízí solidní protihodnotu, ať už jízdně, funkčností či výbavou. Jasně, že je drahé, ale do showroomu pro něj stejně přímo z ulice asi nikdo nepřijde. To je mnohem pravděpodobnější, že si pro něj manželé přijedou ve svojí X5. Takže proti gustu žádnej dišputát, jediné, co stojí za zamyšlení, je těch sedm míst ve verzi Gran Tourer. To už dělá z již tak okrajového modelu ještě okrajovější, a tak zvažte, zdali by nestačila o něco levnější verze Active Tourer, kterou přeci jen na silnicích potkáte častěji.
