Do klubu po čtyřech

Já vím, že po čtyřech se leze spíše z klubu, ale pro test Mini Cooper S Clubman s pohonem všech kol mi doufám čtenář tuto parafrázi promine. Jaký byl můj týden s tímhle Mini?

Úterý – nic pro skalní fanoušky

Stačilo pár desítek kilometrů, a to dokonce většinou po městě, a mám jasno. Skalní fanoušek Mini si tohle auto asi nepořídí. Není špatné, ale je jiné, než dravá předokolka s párem dveří, která s radostí padá do každé zatáčky. Pro Mini je ale zase dobrá zpráva, že má Clubman potenciál oslovit jiné, nové zákazníky, kteří k motokáře Mini doposud vůbec nepřičichli, nebo jim její ultimativnější charakter nemusí být tak úplně po chuti.

Středa – ach, ta hmotnost

Protože technika, co se motoru či osmistupňové automatické převodovky týče, je shodná se sourozenci v rodině Mini, je důvod nižší agility nutné hledat někde jinde. Pohled do technických parametrů dává jasnou odpověď – nejen, že je Clubman o 40 cm delší než třídveřové provedení, které značce zajistilo slavný návrat na výsluní, ale v provedení s pohonem všech kol také Clubman pěkně ztloustl – rozdíl v hmotnosti je 285 kg a celé auto váží 1535 kg! To není málo – tolik totiž váží třeba celkově o dost robustnější Octavia RS 4×4…

Čtvrtek – všudypřítomná žízeň

Výše uvedená zjištění mají další logickou konsekvenci. Spotřeba tohoto auta je jednoduše řečeno vysoká. Ano, vím, že to majitel nebude zase tak řešit, ale mně by to vadilo – určitě bych u verze Clubman ALL4 s automatem raději uvažoval o dieselu. A ano, vím, že do Mini patří benzinový motor, ale já jsem říkal, že tohle je „trochu jiné“ Mini, a tak bych klidně skousnul i provedení SD Clubman AAL4 s výkonem 190 koní. Mini se určitě bude dost času pohybovat ve městě, pak ale u této konkrétní specifikace počítejte se spotřebou mezi 10-12 l/100 km. To je fakt hodně, i vzhledem k tomu, že jsem za něj zase až tak často nebral. Prostě normální městský provoz. Dálnice? Ta odčerpá z poměrně malé nádrže o objemu 48 litrů tak 9-10 l/100 km. A okresky volným stylem, který ale zase u auta s výkonem 192 koní opravdu vyžaduje odříkání? Pod 8 l/100 km jsem se nedostal…

Pátek – je čas na pochvalu

Aby to nevypadalo, že jsme se nesžili. To ne. Jezdit s Clubmanem mi nedělá žádný větší problém. Jak ve městě, tak na dálnici oceňuji vyspělost podvozku. Je sice tvrdý, takže cítíte každou nerovnost, ale nerázuje, neodskakuje a uvnitř máte z hlediska odhlučnění, stability a robustnosti jízdní pocit jako v autě o dvě třídy větším. Také řízení je přesné a příjemné a hodně vysoko hodnotím také použité materiály, zpracování, sedačky a vůbec celkovou originalitu architektury interiéru. A když už jsem u těch originalit, tak se mi (a nejen mně) líbila světelná projekce loga na zem vedle řidičových dveří. Já vím, že na to auto nejezdí, a že je to v jádru pěkná blbost, ale je to efektní, takže dávám palec nahoru. Co se týče dynamiky, tak i zde mě Clubman nezklamal. Určitě bych tedy preferoval manuální převodovku před automatickou osmistupňovou, která je na rozjezd trochu vláčnější a naopak při manévrování ve městě někdy zbrklejší, ale Clubman umí pěkně zatopit i větším autům, a to je přeci to, proč milujeme Mini. Joo, když už automat, tak s pádly pod volantem – to mi taky chybělo.

Sobota – kde že se to platí daň za originalitu?

Vertikálně dělené zadní dveře jsou bezesporu vysoce efektivní a pro tuto verzi typické. Z designerského hlediska je to dobře odvedená práce, ale tím to končí, protože je tento prvek zároveň i krajně nepraktický. Nejenže při pohledu do zpětného zrcátka vadí ve výhledu, ale když si třeba najedete příliš blízko ke stěně nebo k jinému autu , tak dvířka do 360 litrů velkého kufru neotevřete. Kromě toho se musí otvírat postupně, nejprve pravá část a pak levá no a aby toho nebylo málo, tak se při jejich zavírání budete skoro pokaždé „přetlačovat“ s poměrně silným pístem, který jinak zajišťuje jejich otevření, takže se jen málokdy podaří je zabouchnout na poprvé, resp. s nimi musíte třísknout víc, než by se mi líbilo.

Neděle – rodinný výlet

Výhodou Clubmanu je obstojný prostor pro transport rodinných příslušníků. Není to samozřejmě typické rodinné auto, ale na výlet stačí a čtvery dveře jsou v takových situacích určitě lepší, než dvoje. Posez je pohodlný i vzadu, kde je překvapivě i docela místo na nohy, vpředu se sedí úplně bez výhrad, auto vás obklopí, všechno je blízko a při ruce. Pohon všech kol určitě přijde vhod v zimním období, já ho během testu nevyužil, ale uznávám, že elektrohydraulický systém, který v případě potřeby elektronicky řízeným čerpadlem zvýší tlak ve spojce, aby poslal točivý moment i na zadní kola, řada lidí včetně žen ocení. U lifestylového auta, z kterého čiší sebevědomí, není přece majitel na žižkovských kočičích hlavách při prvním přízemním mrazíku zvědavý na nějaké problémy s trakcí.

Pondělí – s díky vracím

Přemýšlím, kdo si koupí Clubman ALL4, když je v nabídce Countryman, který alespoň svou robustnost přiznává od prvního okamžiku a svým SUV stylem ospravedlňuje spoustu věcí, které mi u Clubmanu byly proti srsti. Ale, aby nedošlo k mýlce. Užil jsem si to. A také pochopil, že je možná i cílem výrobce nabízet tak charakterově rozdílné modely. I Mini chce přece maximum ze svého tržního podílu. Jasně, cena z něj masovku neudělá, ale divili byste se, kolik lidí je ochotno sáhnout hluboko do kapsy, jen aby mohlo jezdit prémiovým malým autem. Zajímavý recept, který funguje. Mini je totiž tím typem auta, které je v dobrém slova smyslu unisex a u kterého nepoznáte, zdali ho řídí top-manažer, podnikatel, nebo někdo, kdo si ho přitáhl ojeté a ještě ho má na splátky. Také nebudí negativní emoce, byť doba, kdy na sebe majitelé od volantu mávali, je nenávratně pryč. Věřte mi, zkusil jsem to… a záhy toho nechal.

Je Mini Cooper S ALL4 Clubman auto pro tebe?