Japonský kombík to nemá v nižší střední třídě vůbec jednoduché – Toyota by mohla vyprávět, Nissan a Mazda se do takových eskapád raději ani nepouštějí. Honda to tu a tam zkoušela a sále zkouší, což jí budiž připsáno ke cti. A aktuální modernizované provedení Civicu Tourer mne v mnoha ohledech přesvědčilo, že je to jedno z nejlepších aut v tomto segmentu – ze strany českých motoristů možná nedoceněné, a to hlavně kvůli tomu, že je cenovou politikou importéra naopak zase tak trochu přeceněné.

Aktuální generace Mercedesu třídy C ještě dále dokazuje, jak se vyrovnaly vlastnosti v prémiové střední třídě. Už dávno totiž neplatí, že by Mercedes C byl zásadně pro „starý“. Naopak, byl jsem sám příjemně překvapen, jak suverénní dokáže na silnici být, a to i s turbodieselem pod kapotou.

Turbodiesely o objemu 1,6 litru dnes nabízí kdekdo a jsou k mání od malých aut až po velké manažerské sedany. Jejich výkon, charakter i samotné sladění se zbytkem vozu jsou však dost rozdílné a těch skutečně povedených, aby člověk pohledal. A právě jeden z nich se nebojím označit za špičkový – jde o motor 1.6 i-DTEC v Hondě Civic. Proč mu tak fandím?

Naftové motory ke škodovácké zkratce RS v novodobé historii patří už od první Fabie RS 1.9 TDI. Nikdy nešlo o ryzí sporťáky – nejenže to u masové značky ani nejde, ale ona to vlastně ani sama nechce. A tak i poslední generace Octavie RS následuje s motorem 2.0 TDI v Evropě tolik populární trend silných naftových kombíků. Čekali jste zázrak? Musím vás zklamat, ale vlastně ne tak moc.

Nechci brát slovo boží nadarmo, ale v případě Mazdy 6 s atmosférickým benzinovým motorem to nejde jinak. Jsem vděčný, že alespoň jedna automobilka dokázala, že současná mánie malých benzinových turbomotorů není jedinou cestou.