Litrový tříválec je po právu ceněným motorem – překvapí dynamikou a potěší spotřebou.
Litrový tříválec je po právu ceněným motorem – překvapí dynamikou a potěší spotřebou.
Aktuální generace Mercedesu třídy C ještě dále dokazuje, jak se vyrovnaly vlastnosti v prémiové střední třídě. Už dávno totiž neplatí, že by Mercedes C byl zásadně pro „starý“. Naopak, byl jsem sám příjemně překvapen, jak suverénní dokáže na silnici být, a to i s turbodieselem pod kapotou.
Když před více než deseti lety začal Mercedes prohlašovat, že nevyrábí jen auta pro generaci 50+, ale i pro mladší řidiče, bylo jasné, že bude trvat dost dlouho, než se zažitý obraz aut s trojcípou hvězdou změní nejen mediálně ale i v rámci vnímání zákazníků. Slova se samozřejmě musí podložit činy, a tak se na nás během té doby přivalila ze Stuttgartu notná dávka nových modelů „pro mladší“ a stávající tradiční modelové řady doznaly z generace na generaci vždy citelnou změnu. Aktuální Třída C je dalším produktem této strategie.
BMW 3 je sportovní, Mercedes C je komfortní a Audi A4 takové nijaké. Jeden z největších aktuálních mýtů!
Jdu k hnědému céčku a v hlavě si sám odpovídám na otázku, proč se vlastně tak těším na zatáčkovité pasáže v křivoklátských lesích. Dříve jsem měl jasno, pokud bych se někdy ocitl v roli kupce prémiové střední třídy, šel bych rovnou pro trojkové BMW. Audi A4 mi k srdci nikdy moc nepřirostla a v Mercedesu třídy C jsem se po zabouchnutí dveří fakt cítil o desítky let starší. Motorům chyběla živelnost, turbodiesely byly hlučné, manuální řazení gumové, design přesně pro německého středostavovského důchodce. Už minulá generace třídy C mi ale potvrdila můj dlouhodobější náhled na zmíněný prémiový trojlístek – bavoráky měknou, aby vyhověly většině, Mercedesy zase zlepšují svoje sportovní jízdní vlastnosti a nakonec se všichni potkají na stejně ohraničeném hřišti, kde od začátku hraje Audina a všichni ji za její nevyprofilovanost kritizovali. Zkrátka, už předchozí céčko mne přesvědčilo, že řídit Mercedes střední třídy nemusí být nuda. A teď mám v ruce klíčky od úplně nové generace. Beroun – Hýskov – Nižbor – Křivoklát – Zbečno … já se těším!
Testované auto je vybaveno celou řadou nejmodernějších technologických vychytávek, což by sice bylo počteníčko pro fajnšmekry, ale také bych jejich detailním popisem strávil zbytky mého mládí. Zkrátka, třída C je i v základu poměrně slušně vybavena zejména s ohledem na bezpečnost a co není ve standardu, tak si můžete bezevšeho doobjednat tu za rozumný peníz, tu za peníz výrazně tučnější. Také vám třída C připadá jako zmenšenina luxusní třídy S? Neplatí to jen o designu, ale právě i o použitých technologiích. Nikdy v historii nebylo céčko tak blízko svému sourozenci o dvě třídy výše. Co se líbilo mně? pro tento motor bych preferoval příplatkovou sedmistupňovou automatickou převodovkou, protože k jejímu fungování nemám výhrady, když je potřeba řadí dostatečně rychle, přitom se ale také stará o nízké otáčky i při vysokých rychlostech (při 130 km/h motor točí necelých 1900 otáček!), asi bych uvažoval o inteligentních LED světlech, jakkoliv to není úplně za hubičku, ale jsou fakt skvělá, no a asi bych investoval i do vzhledu auta, a to jak zvenku (AMG paket) tak uvnitř – třeba dřevěný dekor, jímž byl vybaven testovaný kus se mi třeba dost líbil.
Dneska mě čeká cesta po D1 až za Brno. Céčko se na dálnici cítí jako doma a po pár desítkách kilometrů je mi jasné, že řídím auto, kterému asi v tomto jízdním režimu nebudu nic vytýkat. Motor je i při vysokých rychlostech akusticky příjemně upozaděn a díky převodovce se reálně pohybuje ve velmi nízkých otáčkách, auto je tiché, poskytuje velmi dobrý cestovní komfort. Při sundání nohy z plynu zpomaluje Mercedes jen velmi velmi pomalu – aerodynamika je skvělá a je to cítit. Vůz je stabilní, jistý a mohl bych mu vytýkat snad jen rázování od podvozku při přejezdu dálničních dilatací a výmolů, jenže to by vzhledem k tristnímu stavu dálnice D1 nebylo vůči autu úplně fér. Ve Stuttgartu ho prostě nenavrhovali pro takové zoufalé podmínky. Dálnice mne baví, jedu v levé špůře, když je potřeba zpomalit jsou brzdy dobře dávkovatelné a naopak při zrychlení si užívám zátah motoru. Tato pohonná jednotka by mi úplně stačila. Tím spíše, že spotřeba je vzhledem k rychlejšímu jízdnímu stylu z říše snů. Při dálniční jízdě si totiž Mercedes vzal jen lehce přes pět litrů na sto, a to jsem samozřejmě ani zdaleka nejel „na pantátu“. V této oblasti vidím u této generace asi největší reálný přínos všech těch inovací.
Mám zařizování v centru, takže kromě poměrně intenzivního zkoušení stop-start systému prověřím i manévrovatelnost při parkování v podzemních garážích v Kotvě, které zrovna nebyly navrženy pro současná auta. Nejsem zrovna fanoušek zhasínání motoru v zácpě a na semaforech, nicméně od prémiové značky jsem čekal dokonalé řešení. Ani ve Stuttgartu se však zdařile nepoprali s tím, jak zamezit otravné vibraci a slyšitelnému hluku při znovunastartování. Tohle řešení prostě do tak vytříbeného auta nepatří. Vypínám. Naopak parkování sedanu není problematické, byť etalonem dobrého výhledu zejména vzad tohle auto také moc není. Můžete si pomoci technikou v podobě couvací kamery stejně, jako tomu bylo u testovaného exempláře. Samozřejmostí jsou „pípáky“ a slušný rejd. S délkou auta necelých 4,7 metru byste neměli mít zásadní problémy. Spotřeba ve městě se pohybuje kolem 6,8 l/100 km, což je opět docela fajn údaj.
Snad jen stop-start kazí dojem z perfektního motoru, který jede a i v reálu moc nežere.
Křivoklát is calling. Konečně! Nakonec jsem rád, že jsem se na atraktivní pasáže okresek dostal až po pár dnech soužití. Auto mám víc v ruce, mohu si i pohrát s nastavením, no prostě si to víc užít. A taky si to užívám od prvních kilometrů – nemám teď sice úplně přímé bezprostřední srovnání s BMW řady 3, ale nastavení podvozku céčka mi úplně vyhovuje. Zejména táhlejší zatáčky zvládá naprosto stabilně a vyrovnaně, má dobrou trakci a i při rychlých změnách ve vlásenkách má řidič pořád potřebnou jistotu na volantu. Při tom všem je podvozek i komfortní. Super. Uvnitř se cítím jako v pokojíčku, celkový styl interiéru s dřevěnou dekorací zrovna k blbnutí na okreskách nevybízí, o to větší je kontrast s realitou. Tohle za to auto umí vzít. Jasně, existují rychlejší sedany, pořád hodnotím turbodiesel, který je uprostřed nabídky, ale právě proto jsem tak nadšený – že je to vlastně docela normální auto, které skvěle funguje.
Údolí Karlíku, pak na Karlštejn, Brdy… divíte se mi, že mám na dnešek hodně podobný program jako včera? Dobře, budu tvrdit, že se nejdu jen tak projet, ale že jdu na autě hledat chyby. Zase se vrátím k té jedné větší, za kterou ale auto vlastně ani moc nemůže – při přejezdu větších nerovností jdou rázy od kol a je víceméně jedno, jaký režim na podvozku Airmatic nastavím. Ony tomu nižšímu komfortu nepomáhají ani nízkoprofilové osmnáctipalcové runflaty. Jakmile je ale asfalt uspokojivý, je tohle auto neméně zábavné, jako trojkový bavorák. A opět vyzdvihuji spotřebu – i při dynamičtější jízdě si Mercedes bere kolem sedmi litrů na sto.
Koukám z okna na auto stojící před domem a přemýšlím, jestli se mi céčko líbí. Už jenom fakt, že musím přemýšlet svědčí o tom, že to není láska na první pohled. Ale jo, líbí, zjišťuji nakonec. Všechny ty příplatky tomu samozřejmě pomáhají, ale také plní požadovaný účel – třída C vypadá dráž, než skutečně stojí, je luxusní a přitom díky kompaktnějším rozměrům ne vyloženě okázalá – díky tomu je mi osobně bližší, než její věrný předobraz v podobě vlajkové třídy S. Ani u céčka se sice designéři nevyvarovali nějakých těch fejků – třeba zezadu máte pocit, že má auto dvě chromované koncovky výfuků, jenže ejhle, jsou zaslepené… ale to je detail. Pohled do ceníku mne v této kategorii také nevyráží dech, základní cena lehce přes 950 000 Kč mi připadá jako fér nabídka. To, kolik chcete (a můžete) vrazit do příplatků, je vaše věc.
Hledáš eleganci, technologie, image a… sportovní jízdní vlastnosti. Věř, nevěř, ale hláška o tom, že jediné prémiové auto ve střední třídě, které má sportovní jízdní vlastnosti, je trojkové BMW, je prostě klišé a stojí za to, aby ses bez předsudků projel v céčkovém Mercedesu. Evidentně moc neřešíš peníze, ani nepotřebuješ kdovíkolik prostoru pro zavazadla. Jezdíš dlouhé trasy, preferuješ turbodiesel a i u auta za 1,5 milionu si libuješ, když moc nežere. Jasně, nemůžeš mít vyloženou averzi k třícípé hvězdě, asi nejsi dosavadní majitel BMW řady 3, který konvertoval ke konkurenci, ale kdoví, jak to máš vlastně hozené….
Z laciného kraje Mercedes samozřejmě není, jakkoliv základní cena modelové řady 840 000 Kč není vůbec přemrštěná. Za auto s tímto motorem vyndáš z prkenice nejméně 952 000 Kč, jenže věz, že to bude jen začátek. Na řadu přijdou příplatky (a že jich v nabídce je!), takže si na ně nech stranou klidně 100-200 000 Kč. Odměnou ti budou vesměs prvotřídní technologie, zpracování, materiály a jízdní zážitek, který je ve střední třídě opravdu na špičce.
Argumentů PRO najdeme celou řadu a já začnu tím hlavním – Mercedes C 220 BlueTec opravdu velmi dobře jezdí. Za druhé velké pozitivum považuji jeho nízkou spotřebu vzhledem k tomu, jakou dynamiku nabízí. Chválím materiály, zpracování, opravdu pestrou nabídku příplatků, a to včetně takových, které ve střední třídě jen tak nenajdeš. Cena do značné míry odpovídá nabízené kvalitě, takže jakkoliv je vysoká, není dle mého soudu přemrštěná.
Protože si budeš myslet (chybně), že pro sportovní sedan se musí chodit jedině k BMW. Z faktických připomínek bych zmínil nekultivovanost stop-start systému, horší tlumení výraznějších nerovností a vysoké ceny některých příplatkových prvků, které z Mercedesu teprve dělají ten skutečný Mercedes. To, že je z něj trochu hůř vidět dozadu, popř. nenabízí vyloženě obří kufr nepovažuji za nic vyloženě dramatického.
Je mi jasné, že v prémiovém trojlístku hrají velkou roli preference dané značky. Přechod věrných řidičů Mercedesu směrem k BMW či Audi a naopak není moc častý. Přesto bych s klidným svědomím doporučil všem, kteří chtějí ve střední třídě něco pro fajnšmekry, aby Mercedes C neignorovali jen z principu. Netvrdím, že vám musí padnout jako ulitý, ale objektivně vzato už neplatí, že Mercedes je sice komfortní, ale není na sportovní jízdu. Nové céčko takové opravdu není – je skoro opakem. Je to spíše dobrá zpráva pro všechny, kteří se do prémiového segmentu teprve chystají – Audi A4, BMW řady 3 i Mercedes C jsou hodně vyrovnaní. V mých očích hovoří aktuálně pro Mercedes jeho dynamika, jízdní vlastnosti, spotřeba i nabídka technologií pro všechny, kteří je v takovém autě chtějí. Takže bez obav do zatáček i s novým céčkem!
