Kufr testovaného plug-in hybridu měl objem 471 litrů, protože ho zmenšil i subwoofer audiosystému Focal.
Kufr testovaného plug-in hybridu měl objem 471 litrů, protože ho zmenšil i subwoofer audiosystému Focal.
Doba se změnila a benzinové motorizace, natož šestiválce, upadají v zapomnění. A tak už je dlouhá léta nejprodávanější verzí BMW řady 3 naftové provedení s označením 320d. V aktuální generaci má navzdory označení TwinTurbo pouze jedno přeplňování a výkon 184 koní, a protože jsem s ním během testování najel několik tisíc kilometrů, znám teď dost dobře jeho silné i slabé stránky.
Většinou stačí pár kilometrů, aby si člověk udělal rychlý názor, ježdění jeden dva dny pomůže už k celkem komplexnějšímu vnímání vlastností auta, týdenní test pak pomůže i s vyzkoušením praktických stránek , ale pokud mám čas od času možnost ujet s autem větší porci kilometrů a strávit za jeho volantem spoustu hodin, je to mnohem lepší zkušenost. A právě takovou jsem získal u BMW 320d – a leccos jsem pochopil. Pokud vás zajímá můj názor na víceméně přímého konkurenta, můžete se podívat na test Mercedesu-Benz C220 Bluetec.
Jak jsem už předeslal, s BMW 320d jsem strávil ne sedm dní, ale pár týdnů, takže moje bloggerské schema „den po dni“ berte tentokrát trochu abstraktněji. Bavoráky stejně jako ostatní prémiové značky matou při pohledu do ceníku tělem. Základní cena se zdá být skoro srovnatelná s produkty masovějších značek, jenže pak zjistíte, že, aby auto vypadalo alespoň trochu důstojně a odpovídalo výbavou své image, tak do něj budete muset přisypat „pár“ příplatků a ouha…cena se zvedá o statisíce. Zmiňuji to jen z toho důvodu, že při prvním usednutí do černého BMW 320d Modern Line jsem se z hlediska výbavy cítil úplně normálně – v autě bylo vše, co bych tak nějak čekal – bixenony, větší navigace, automat, pádla pod volantem…nicméně mi auto za necelých 1,3 milionu nepřipadalo vůbec převybavené, třeba přední parkovací senzory by klidně mohli v Mnichově ještě přidat… Takový přístup k cenotvorbě a výbavě nemá smysl kritizovat, dělají to tak i ostatní, cílové skupině to zase až tak nevadí a hlavně fakt, že i po pár tisících kilometrech vnímám cenovku přesně na hraně akceptability svědčí o tom, že si s ceníky u BMW umí opravdu vyhrát.
Důvod, proč normálně vybavený bavorák stojí 1,3 milionu zjistíte až při jízdě. A není to klišé.
Vzhledem k výkonu a dynamice je spotřeba BMW 320d opravdu velmi slušná – dá se jezdit lehce přes pět litrů.
Když s autem najedete přes 4000 kilometrů máte dost času zkoušet různé jízdní režimy. Třeba i ten ECO, který ukazuje úsporu paliva a vyjadřuje ji i delším dojezdem. Stejně tak máte v městském provozu dost času rozjímat o smysluplnosti stop-start systémů. Ten v BMW 320d jsem vypínal víceméně pokaždé. U prémiového auta mi totiž víc než u ostatních vadí, když při samočinném startování auto zavibruje a agregát je dost slyšet. Není mi to příjemné. Ba ne – je to otravné. Mám nějakou kritickou slinu, tak si přisadím i z hlediska sedadel. Ty, které byly použity v linii Modern Line jsou sice pohodlné i na dlouhé cesty, ale dost mizerně drží v zatáčkách a tělo po nich klouže. Ano, můžete si v rámci pestrého seznamu příplatků vybrat i jiné sedačky včetně sportovních, ale myslím si, že zrovna u BMW by se do auta takovéhle placaté lavičky zrovna dostat vůbec neměly.
Kdykoliv se s někým bavím o vnitřním prostoru aut ve střední třídě, je trojkové BMW s železnou pravidelností zmiňováno jako příklad auta, u kterého nehrál prostor pro posádku při vývoji téměř žádnou roli. Já tuto tezi nesdílím. Ne, že by byla trojka kdovíjak prostorná, ale v její aktuální generaci mi připadá, že má místa tak akorát, a to i v testované verzi sedan. Bez větších problémů vyhověla našim potřebám čtyřčlenné rodiny a sám jsem byl mile překvapen, kolik se toho nakonec dá do kufru o objemu 480 litrů naskládat. Jooo, osobně bych preferoval kombík, ale pokud jste v mládí úspěšně hráli tetris, naskládáte do kufru sedanu taky docela dost věcí.
V rámci možného nabízí BMW 320d opravdu solidní porci zábavy. Řeším dilema, zdali by mi stačil pouze zadní pohon. Těžké rozhodování. Příplatek 65 000 Kč je jedna věc, vliv na spotřebu (+0,4 l/100 km) věc druhá a v neposlední řadě by se mělo zohlednit i ovlivnění agility (dynamika zůstává víceméně stejná). Přeci jen, auto se zadním pohonem je při manévrech pocitově lehčí, ladnější, agilnější… a platí to i u trojkového BMW. Se čtyřkolkou xDrive jsem také jezdil, takže nevařím úplně z vody. Navzdory tomu všemu bych se asi i já nakonec zařadil mezi „iksdrajvisty“ – v zimě jezdíme často na hory a dobrá trakce je pak pro mě osobně důležitější, než o ofus lepší agilita během roku. Ale je to těžká volba… nebo by mi stačil zadní pohon?…
Trojkový bavorák jsem si nejvíce užil na dlouhých cestách, a to jak na dálnici, tak na okresce. Ve městě je auto trochu méně přehledné a pocitově jsem při manévrování měl pocit jako ve větší řadě 5. Ostatně, sourozenci jsou si dost podobní i vzhledově, což trojce imageově pomáhá výš. Na dobré se snadno zvyká, a byť jsem slzy vyloženě neronil, troška nostalgie při vracení testovacího auta přeci jen nastala…
O profilech lidí, kteří kupují trojkové BMW, toho bylo již napsáno spoustu, a ty budeš na 90% jedním z nich. Máš rád sportovní jízdu, nemáš hluboko do kapsy, nevadí ti akceptovat cenovou hladinu příplatkových prvků. Asi toho najezdíš celkem dost, protože uvažuješ výkonném o turbodieselu. Svou situaci jsi vyhodnotil tak, že nepotřebuješ pohon všech kol, stejně tak upřednostňuješ spíše sportovní eleganci výbavové linie Modern Line před ryze sportovnějšími prvky M Performance.
Předpokládám, že jo, když reálně uvažuješ o autě střední třídy za 1,3 milionu. Základní verze 318i stojí 811 200 Kč, což na první pohled vypadá zajímavě, ale kupovat si výbavově oškubané kuře, byť z kvalitního chovu, bude opravdu jen málokdo. Základní cena modelu 320d je 998 400 Kč a i u ní musíte dále připlácet za spoustu prvků, abyste se v autě cítili odpovídajícím příjemným dojmem. Celková cena testovaného kusu byla 1 272 366 Kč a jak jsem psal, ještě bych našel pár věcí, které bych si klidně připlatil.
U trojkového bavoráku dvojnásob platí, že ho prostě chceš. Dovedeš si dobře představit, do čeho jdeš a mnichovské auto jako produkt ti samozřejmě dává docela dost silných argumentů – jízdní vlastnosti, motor, který pěkně táhne a přitom je úsporný, design a image. U aktuální generace dokonce i trocha té vnitřní prostornosti patří ke kladům…a zapomenout bych neměl ani na pětiletý servis v ceně.
Jinam se budeš dívat jen v případě, že z nějakého důvodu nemáš vyvinutou silnou vazbu k mnichovské značce. Takových zákazníků je konkrétně u BMW opravdové minimum. Ale kdyby přeci jen náhodou vstoupilo do rozhodování i rácio, tak se určitě můžeš bez předsudků svézt s Mercedesem C a novou Audi A4. Zkusit můžeš i Lexus IS. Nečekej ale, že budou levnější – spíše budeš překvapen podobnými jízdními vlastnostmi.
Na BMW 320d je samozřejmě stejně jako na jiné modely nutné nahlížet optikou cílové skupiny. Tedy lidí, kteří na něj vyloženě nešetří, ale i po jeho konfiguraci a zakoupení jim na účtě ještě zbydou peníze. Ano, je to drahé auto. Ano, příplatková politika mne irituje. Ale to je vzhledem k popsanému sociologicko-ekonomickému zařazení majitelů téměř bezpředmětné. Důležité je, že si zde nekupujete pouze image, ale i kvalitu. Ta se projevuje tím, že všechny důležité oblasti auta jsou o něco lepší, než u běžné masové produkce. A v souhrnu to pak trojkové BMW posouvá o celou kategorii výše. Naprosto mi vyhovovaly jízdní vlastnosti, sportovní feeling zkombinovaný s jízdním komfortem, líbí se mi design, při každodenním používání mne překvapila i prostornost. Ze záporů zmiňuji opravdu jen cenu, chudou standardní výbavu, nepříliš povedená sedadla, která při sportovnější jízdě nedrží tělo a horší přehlednost karoserie.
